Plánování a přípravy
Dny pozemního vojska se pravidelně konají v Brdech už přes 30 let. Konkrétně se letos slaví 35. ročník, který jsem měl v merku už od zimy. Vloni mi to bohužel nevyšlo, ačkoliv přesný důvod už si ani nevybavuji.
Cesta a příjezd
Letošní ročník jsem si ale ujít nenechal a radši jsem si ho rovnou zapsal i do našeho rodinného kalendáře. Předpověď počasí slibovala ideální podmínky už týden dopředu a kupodivu se ani nezměnila, což je na poměry rosniček celkem kumšt. A pak přišla sobota a budíček v šest ráno. Cesta do Dobřívy, kde bylo určené parkoviště, měla podle navigace zabrat asi dvě hodinky, takže jsme vyjížděli kolem sedmé. Ještě trochu rozespalí jsme se s rodinou vydali na cestu a v Táboře se stavili v obchodě pro snídani. Provoz byl v tu dobu slabý, takže to frčelo v pohodě. Doprava začala houstnout až poblíž místa konání, ale nic hrozného. Dokonce ani u parkoviště kolem deváté nevznikaly žádné velké kolony.
Zobrazit kompletní fotogalerii.
Hledání cesty k areálu
Parkování na vyhrazeném místě stálo stovku. Vzhledem k tomu, že Bahna jsou tradičně zdarma, se to dalo. Po zaparkování jsme se s hloučkem dalších návštěvníků vydali pěšky po silnici. Upřímně jsme vůbec netušili, kudy se na Bahna dostat. Od parkoviště to je skoro tři kilometry lesem, ale žádné značení. O to větší bylo překvapení, když se skupinka najednou zastavila a čekala u silnice. Po chvíli nám došlo, že tam čekají na autobus, který je vozí blíž k areálu. Možná bychom ho taky využili, kdybychom přijeli později, protože slavnostní zahájení začínalo kolem desáté. Jenže my měli dostatek času, takže jsme se vydali pěšky. Problém byl fakt, že nikde nebylo značení. Až když se pár lidí zničehonic ztratilo v úzké lesní pěšince, začalo mi vrtat hlavou, jestli si jen neodskočili… jenže se nevraceli. Tak jsme to zkusili taky. Nakonec jsme vyšli na širší lesní cestu, kde už proudili další návštěvníci.
Zahájení a první dojmy
Po asi tříkilometrovém výšlapu jsme dorazili pár minut před desátou na místo. Lidi všude a další neustále přicházeli. Zastavili jsme hned zkraje u ohrádky, kde bylo ještě volno. Dorazili jsme včas a zrovna začínalo uvítání hostů. Projevy, představování a státní hymna zabraly asi půl hodiny a jen pro zajímavost, nejdelší řeč měla ministryně obrany. No jo, ve vládě to má holt nacvičené. U naší části publika to ale bylo stejně fuk, protože nebylo vůbec slyšet, co kdo říká. Na vině byla ozvěna z reproduktorů, které navíc v dolní části úplně chyběly. Zato pod podiem, které bylo umístěné na věži, museli lidi snad ohluchnout, jak to bylo přepálené. Celkově řečeno — ozvučení stálo za starou bačkoru.
Výstřel, co se nezapomíná
Ale ruku na srdce, nikdo nepřijel poslouchat řeči politiků. Před samotným zahájením přeletěly dva letouny L-159 Alca. Nejsou tak hlasité jako Gripeny, ale i tak krásně burácely oblohou. Následoval seskok výsadkářů s vlajkami ČR, NATO, výsadkového pluku a ještě několika dalšími, které už z dálky nebylo možné rozeznat. Během toho pořád mluvili hosté, ale lidi už jen napjatě čekali na opravdový start — salvou z houfnic DANA. A pak to přišlo. Kdo nikdy neslyšel výstřel z houfnice a není hluchý jak poleno, ten se musí zákonitě leknout. Jasně, můžete si říct: „viděl jsem to v televizi a žádná velká rána to nebyla“, ale naživo spíš dokonale sedí vyjádření v ostravském hantecu: „jeba jak cyp“. A to ještě není všechno. Nejen že se leknete jak blázen, ale ještě to ucítíte. Rázová vlna po vás přejede jak tramvaj a zem se otřese. K mému překvapení se mi povedlo zachytit nejen samotný výstřel, ale i tu rázovou vlnu na fotce.
Průjezd historické i současné techniky
A pak už to jelo. Historické tanky, zaparkované před podiem, se vydaly na cestu kolem polygonu. Tahle část byla skvěle zorganizovaná. Divácký prostor měřil přes 400 metrů a všechna vozidla projížděla těsně kolem lidí. A aby si je každý opravdu stačil prohlédnout, objížděla trasu několikrát. K vidění byly tanky sovětské produkce jako T-34/85 nebo IS, ale i německé kusy jako Tiger či Hetzer. Nechci vypisovat všechny — nejsem takový znalec.
Většina těchto kousků pochází z muzea v Lešanech, hlavně tanky. Ze současné techniky české armády bylo vidět a slyšet houfnice DANA nebo tank T-72. Kromě toho tu byly i kousky od slovenské a polské armády. Co přesně zrovna jezdilo, se oznamovalo z pódia, což ale bohužel slyšeli jen ti v horní části areálu. Lidi dole tak jen viděli, že něco jede, ale ti neznalí nevěděli co. Kromě dynamických ukázek šlo techniku vidět i staticky. Někteří dokonce lezli přímo do tanků nebo stáli na polských houfnicích. Byla k vidění i výstroj pyrotechniků, stánky vojenské střední školy nebo se suvenýry a jídlem.
Doprovodný program a návštěvnost
Po celý den probíhaly další přehlídky — třeba ukázky práce policejního psa nebo rekonstrukce bitev z druhé světové války. Strojů bylo dost a to nejen německé a sovětské výroby, ale i americké. Nechyběla ani dobová výstroj. Pozemní bitvu pak doplnil letecký útok. Zkrátka pořád bylo na co koukat. Organizace šlapala jak hodinky. Bez vstupného se ale těžko odhaduje návštěvnost, ale odhadem to byly tisíce lidí. Kolem poledne se už skoro nedalo procházet a pokud jste nechtěli někomu šlapat po hlavě, focení bylo docela o nervy. Mezi lidmi se pohybovali organizátoři, vojenská i civilní policie se samopaly. No není se co divit, takové akce můžou přitahovat různá individua. Možná i proto, že byla přítomná špička obrany. Kromě ministryně obrany i armádní velitelé a generálové. Po poledni se mezi davem najednou objevil i prezident. Obklopen ochrankou, která působila dost paranoidně, jak neustále sledovala okolí. Ale dává to smysl. Jen mě zajímalo, jak se na Bahna vůbec dostal? Viděl jsem jen, že přišel odspodu areálu. Anebo přiletěl? Protože na heliportech se mezitím objevil další vrtulník a ty jsou právě v dolní části. No, možná...
Zhodnocení akce
Na závěr bych měl celou akci nějak shrnout. Začnu počasím, jenž vyšlo na jedničku. Po poledni sice začal být solidní hic a všichni jsme se trochu spálili. Zejména já, vypadám jak zralý rajče. Lidí bylo hodně, takže najít dobré místo na focení bylo těžké. Když už se mi podařilo jedno najít a chtěl jsem změnit úhel, najít další bylo skoro nemožné. Prošli jsme všechna stanoviště, zkoukli pár ukázek a kolem jedné odpoledne jsme vyrazili zpátky na parkoviště. Organizace byla plynulá, žádné zbytečné prostoje, což je fakt fajn. Bahna jsou velkou akcí a zorganizovat něco takového není žádná sranda. I přes pár nedokonalostí to hodnotím pozitivně. Do příště by to chtělo doladit ozvučení nebo klidně i postavit pořádné podium, když už se to koná každý rok na stejném místě. Možná jsem měl jiná očekávání. Zkrátka, nejel jsem na takovou akci jen proto, abych koukal na jednu ze dvou velkoplošných obrazovek. A jestli plánuji si Bahna zopakovat i příští rok? Zas tak nadšený jsem z toho nebyl. Na druhou stranu už alespoň vím co a jak. Kdybych letos nejel, určitě bych litoval .. ale jo i tak to za ty prachy stálo.
Vtipný moment dne
Když jsme procházeli kolem statické ukázky techniky, narazili jsme na polskou posádku jedné z houfnic. Právě se s nimi snažila domluvit skupinka Čechů, když v tom jeden starší pán s úsměvem prohlásil, že polsky umí jen „Bober kurwa“. V tu chvíli propukli v smích nejen Poláci, ale i přítomní Češi – včetně nás. (Pro neznalé: jde o narážku na virální video z polského internetu, kde se různá zvířata komentují touto dnes už kultovní hláškou. Na Facebooku dokonce existuje i skupina s názvem Bober kurwa.)
Chcete vidět kompletní fotogalerii? Naleznete ji pod odkazem.
Zobrazit kompletní fotogalerii.
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.