Sprinty - letiště v Částkovicích

Jen tak jsem si prohlížel víkendové motoristické akce v okolí a u většiny z nich by mě čekala cesta přes polovinu nebo rovnou celou republiku. Jedna z mála zajímavých akcí se ale konala kousek od Pelhřimova, což mám doslova co by kamenem dohodil. Volba tak byla jasná – sprint na letišti v Částkovicích.

Letiště, které na mapě skoro nenajdete

Akce jsem si všiml na stránkách veteránů, takže jsem měl tak trochu tušení, že nepůjde o klasickou tuningovou přehlídku. Když jsem se podíval i na mapu a zjistil, kde letiště vlastně leží, bylo poměrně jasné, že nepůjde o žádnou monstrózní akci. Letiště má zhruba 530 metrů, takže brzdy na konci měřeného úseku dostávaly pořádně zabrat. Ostatně samotné letiště na běžné mapě ani nenajdete, pokud nepřepnete na satelitní zobrazení.

Sobotní program a třináct tříd

Program začínal už v pátek odpoledne, takže ti, kteří přijeli z větší dálky, mohli přespat ve stanech a připravit se na hlavní den. Od sobotního dopoledne pak následovalo měření sprintů, prohlížení aut a jejich úprav a samozřejmě souboje o to, kdo zvládne čtyřsetmetrovou trať nejrychleji.

Trochu mě překvapilo množství pohárů. Soutěžilo se celkem ve třinácti třídách, pokud jsem to správně spočítal. Přiznám se, že jsem snad ani nezaregistroval tolik různých kategorií závodníků. Pro pořadatele to asi nebyla ideální situace a i když jsem nezůstal až do úplného konce, některé poháry si nakonec svého nového majitele nejspíš ani nenašly.

Pamatuji si, že i na mnohem větším tuningovém srazu v Jindřichově Hradci, který byl svým charakterem podobný, byl problém obsadit všechny kategorie, a to tam bývalo účastníků sprintů třeba třikrát více.

Nejde jen o supersporty

Jak můžete vidět na fotkách, sportovní auta typu Audi R8 nebo Porsche sice podobné akce zpestří, ale ten skutečný zájem a vůně spáleného benzínu přichází hlavně od aut, do kterých jejich majitelé vložili vlastní ruce, čas a kus sebe.

Počasí, zázemí a příprava pořadatelů

Počasí opravdu přálo, bylo polojasno, takže si návštěvníci kromě motoristického programu mohli odvézt i lehké opálení. Potěšila mě také možnost občerstvení přímo na místě. Praktický byl i přístřešek pro návštěvníky, kam se dalo schovat před sluncem. Organizátoři byli připraveni skutečně na všechno a nechyběly ani přenosné záchody.

Vůně nostalgie

Možná očekávali větší návštěvnost, čemuž odpovídala i velmi dobrá příprava celé akce. Podobné závody a srazy si pamatuji hlavně z mládí, kdy jsem je také navštěvoval a kdy ještě nebyly tak prázdné a bez emocí, jak někdy působí dnes. Sprinty v Částkovicích mi ale připomněly dobu, na kterou dodnes rád vzpomínám. Měly totiž atmosféru, která dnešním srazům často chybí. A je vlastně jedno, jestli tam závodí supersporty nebo staré Škodovky.

Fotit sprinty není jen tak ..

Fotit podobnou akci navíc není úplně jednoduché. Všechno se odehrává na jednom místě, auta jezdí pouze rovně, a výsledné fotografie tak mohou snadno působit podobně jedna jako druhá. Některé snímky jsem se proto schválně pokusil zachytit v pohybu, což výsledku trochu pomůže, ale povede se tak možná jen polovina fotek.

Následné přebírání materiálu pak zabere o něco více času, protože odpadu bývá víc než skutečně použitelných snímků. Ostatně berte to spíš jako report z akce než nějaké fotografické umění.

Závěrečné dojmy

No a co říci závěrem? Za mě šlo o povedenou akci, která sice nepřilákala tolik účastníků, kolik by si pořadatelé nebo návštěvníci možná přáli, ale o to víc měla vlastní charakter a pohodovou atmosféru. Možná právě díky menším rozměrům působilo všechno přirozeněji a člověk neměl pocit, že se z celé akce stává jen další anonymní automobilová show.

Právě podobné srazy a závody podle mě dávají větší smysl než některé mnohem větší akce. Nejde jen o auta samotná, ale hlavně o lidi kolem nich a atmosféru, kterou společně vytvářejí. Pokud se budou Sprinty v Částkovicích v budoucnu opakovat, rád se přijedu podívat znovu.