Radouňská Rallye začala v pekelném vedru. Den první.

Pekelné horko, stovky koní pod kapotou a boj s časem i světlem. První den jubilejní Radouňské Rallye nabídl vše, co od správné rally čekáte – slavnostní start, noční rychlostní zkoušky i dramatické okamžiky, které připomněly, jak nebezpečný tento sport dokáže být.

Jubilejní ročník v pekelném vedru

Radouňská Rallye je na Jindřichohradecku dobře známým pojmem. Letos se navíc jel jubilejní 20. ročník, který opět nabídl přehlídku výkonných strojů nové i starší generace. K vidění byly nejen současné speciály světové rallyové scény, ale také historické vozy z přelomu devadesátých let.

Reportáž jsem se rozhodl rozdělit do dvou částí podle průběhu soutěže a podle toho, jak jsem ji mohl sám zažít.

Už od začátku bylo jasné, že Radouňská Rallye 2026 bude doslova pekelná. Denní teploty dosahovaly extrémních hodnot, jaké jsme na Jindřichohradecku snad ještě nezažili. O tom svědčil už první závodní den, kdy jsem krátce před startem navštívil servisní zónu, abych nahlédl do zákulisí soutěže a podíval se, jak se závodníci i jejich týmy připravují na první ostrou rychlostní zkoušku, která se navíc částečně jela za tmy.

Servis, startovní rampa a první posádky

Start se tradičně odehrával na náměstí v Nové Včelnici. Servis jsem opustil s dostatečným předstihem, abych stihl příjezd prvních jezdců. Na náměstí bylo připraveno zázemí se slavnostní startovní rampou, kam i přes úmorné vedro postupně přicházeli první diváci. Přestože slavnostní start začínal až v 18 hodin, teploměr stále ukazoval více než 32 °C.

Na rampu nejprve najížděli předjezdci a účastníci Českomoravského poháru Autoklubu ČR. Úplně jako první přijel ředitel soutěže, který během krátkého rozhovoru přiblížil přípravy letošního ročníku. Diváci tak mohli alespoň částečně nahlédnout do toho, kolik práce podobná akce obnáší. Po předjezdcích už následovaly jednotlivé soutěžní posádky a jako první mezi „ostrými“ vozy odstartoval loňský vítěz.

Přesuny mezi tratěmi jako další zážitek

Na rally mě vždy trochu mrzí jedna věc. Přestože se každá rychlostní zkouška jede dvakrát, fotografie často vznikají stále na stejných místech. Letos jsem se tomu chtěl vyhnout, a tak mě čekaly přesuny mezi jednotlivými tratěmi společně se závodníky. Už samotné přejezdy byly zážitkem. Jedete si po běžné silnici a najednou se za vámi objeví Fiesta R5. Co teď? Zpomalit a pustit ji, nebo raději přidat, aby člověk nezdržoval? Je to spíš řečnická otázka.

Ne všichni ale měli ideální začátek soutěže. Některé posádky musely řešit technické problémy ještě během přejezdu od startovní rampy k první rychlostní zkoušce. Cestou tak nebylo výjimkou vidět odstavená auta se sundanými koly a mechaniky pracující přímo u silnice. Ostatní mezitím prožívali klasickou předstartovní rutinu – napít se, nasadit helmy, naposledy si odskočit a hurá na trať.

Start první RZ nakonec chyběl

Původně jsem měl v plánu nafotit samotný start první rychlostní zkoušky. Všechno bylo připravené a den předem jsem si místo pečlivě obhlédl. O to větší překvapení pro mě bylo, když pořadatelé start přesunuli téměř o dva kilometry dál. Vzhledem k mému naplánovanému harmonogramu už nebylo možné změnu stihnout, takže fotografie ze startu první RZ ve fotogalerii bohužel chybí.

Je to škoda. Myslím si, že by podobné změny šlo do budoucna lépe komunikovat, třeba prostřednictvím jednoduché mobilní aplikace nebo alespoň WhatsApp kanálu určeného pro akreditované fotografy a média.

Noční rally v kukuřičném poli

Součástí letošního plánu bylo samozřejmě i noční focení. Druhá rychlostní zkouška startovala po 22. hodině, což pro mě znamenalo zhruba třicetikilometrový přesun na známou křižovatku u Starého Bozděchova, Dívčích Kop a Horní Radouně. Tohle notoricky známé místo bylo doslova obsypané diváky, kteří se usadili i v okolním kukuřičném poli.

Tady už ale spíš začal boj o to, jestli se vůbec podaří něco použitelného nafotit. Tma byla opravdu pořádná a rychle jsem zjistil, že fotografie budou velký oříšek. Nakonec se o něco lépe povedlo video než samotné snímky. Původně jsem chtěl vozy fotit na výjezdu ze zatáčky s využitím blesku, ale ani to nakonec nepřineslo výsledek, se kterým bych byl spokojený.

Vážná nehoda u Vlčic

První den jsem zakončil právě tady. Po celodenním vedru, neustálých přesunech a nočním focení už docházely síly. Kolem půlnoci jsem to zabalil a vyrazil domů načerpat energii před dalším, ještě náročnějším dnem.

Během noci navíc došlo na druhé rychlostní zkoušce k vážné nehodě. Posádka ve složení Vojtěch Trubák a Jakub Purmenský se startovním číslem 65 narazila u Vlčic do stromu. Nehoda si vyžádala zásah záchranných složek a zraněný pilot byl letecky transportován do nemocnice.

Pekelná rally pokračovala dál

„Pekelná rally.“ Přesně tak jsem letošní ročník pojmenoval a myslím, že by se mnou souhlasila většina závodníků. Peklo bylo nejen venku, ale i uvnitř závodních vozů. Během přesunů mě napadlo, že asi takto vypadá příprava na Dakar. Jasně, nechroupal jsme písek a občas se dalo schovat do stínu pod strom, ale takhle nějak si představuji opravdové pouštní horko v zimních měsících.

Níže najdete fotogalerii z páteční části soutěže. V dalším článku se podíváme na ještě náročnější sobotu, další fotografické lokace, jindřichohradecké přeskupení i videozáznamy z průjezdů rychlostních zkoušek a slavnostní startovní rampy.