Open MČR - Motokros Pacov 2026

Legendární Pacovský Propad znovu ukázal, proč patří mezi nejslavnější motokrosové tratě v zemi. Po dvou letech jsem se vrátil mezi burácející stroje, oblaka prachu a souboje, které stojí za to vidět i zachytit.

Návrat na motokros po dvou letech

Po dvou letech jsem se vrátil na jeden ze závodů motokrosového mistrovství ČR, potom co jsem se tam vloni z nějakého důvodu nedostal. Možná bych to trochu přisuzoval tomu, že nejsem úplně fanda jednostopých vozidel, takže když je možnost něčeho jiného, dám tomu spíš přednost. Ale co mě opravdu baví, tak je motokros fotit.

Nejenže motokrosová trať není prostorově nijak rozsáhlá a jezdí se okruhy, takže co se nepovede napoprvé, dostanu vždy ještě několik dalších šancí. Je tam tedy prostor fotit přesně to, co člověk chce, nebo se jen kreativně vyřádit.

Pacovský Propad jako pojem českého motokrosu

Motokros v Pacově, to je pojem, který v českém motorsportu zcela určitě rezonuje už spoustu let. Technická a poměrně složitá trať v pacovském Propadu umí být tak nevyzpytatelná, že se občas stane i ten nejhorší scénář, jako tomu bylo právě před dvěma lety. Je to ale riziko, o kterém každý závodník ví, jen si ho nesmí připouštět.

Jak to bylo s harmonogramem

Od brzkých dopoledních hodin byl na programu volný trénink. Jezdci se mohli seznámit s aktuálními podmínkami na trati a naučit se úseky, které jim třeba úplně nejdou. Já se dostavil až později kolem jedenácté, takže jsem přijel tak akorát na kvalifikační jízdy. Tou dobou bylo ještě na Propadu poměrně málo návštěvníků, takže se krásně dalo fotit odkudkoliv.

Následovala krátká přestávka, kterou jsem využil k návštěvě depa a nahlédnutí na ladění a čištění strojů. Drobné týmy o pár lidech střídaly větší týmy s různými sponzory, kde je vidět, že se lidé v týmu nestarají jen o jednu motorku. Ve finále je ale jedno, s jakým rozpočtem kdo nastoupí, protože vítězem se může stát kdokoliv.

Hlavní program a jednotlivé kategorie

Kolem poledne už přišel na řadu hlavní program. Jelikož se jedná o MČR, tak musí být k dispozici všechny hlavní kategorie od 125 ccm přes třídu MX2 a Veterány, kde je podmínkou účasti věk od 46 let (tedy by se dalo říct kategorie „závodních dědků“), až po královskou kategorii MX1, kde působí ostřílení závodníci jezdící vždy naplno a někdy až za hranou.

Po dojetí kategorie do 125 ccm bylo na řadě slavnostní zahájení a taková menší autogramiáda. Já, hluboce neznalý v tomto sportu, se musím omluvit, ale ani vlastně nevím, kdo tam seděl a podepisoval. Mně šlo hlavně o fotky a o to, aby vypadaly dobře.

Běhání po kopci kvůli fotkám

Po slavnostním zahájení a autogramiádě šly na řadu kategorie MX2, Veteráni a MX1, přičemž poslední uvedená startovala až kolem 14:15. Abych se dostal všude, kam jsem potřeboval, znamenalo to několikrát vyběhnout a seběhnout kopec, takže to bylo docela náročné, ale rozhodně to stálo za to.

V nutnosti se dalo na několika místech občerstvit a některé občerstvení bylo tak trochu schované, takže člověka spíš překvapilo, že bylo prakticky všude.

Nešlo mi o výsledky

Nebudu psát, kdo vyhrál. Skalní fanoušci se to jistě dozví z oficiálních zdrojů, ale mně šlo hlavně o zachycení momentů, pro které se taková akce navštěvuje.

Počasí skutečně přálo. Slunce občas lehce vykouklo zpoza mraků, ale příjemný vítr horko docela dobře zfouknul. Na druhé finálové jízdy už jsem nezůstal, takže kdo vyhrál, se dozvím jen z oficiálních zdrojů.

Uvidíme, jestli i příští rok navštívím motokros v Pacově. Přeci jen to mám od domova kousek.