IGAC 2026: Akrobatické kluzáky nad Jindřichovým Hradcem

Mezinárodní mistrovství v bezmotorové akrobacii, oficiálně uváděné jako IGAC, je za námi. Vzhledem k tomu, že jsem se zúčastnil až finálního dne, kdy už závodní část vystřídal freestyle a závěrečná exhibice, přivezl jsem si tentokrát především sérii fotografií z posledního dne. Vezmu to ale pěkně popořadě.

Akce oficiálně probíhala od 1. do 8. srpna. Jelikož šlo o mezinárodní soutěž, sjeli se do Jindřichova Hradce závodníci z několika zemí. Největší zastoupení měli samozřejmě piloti z České republiky, početná byla také účast ze sousedního Rakouska.

Začátek celého mistrovství v Jindřichově Hradci by se dal označit za poměrně vlažný. Oficiálně začalo už 1. srpna, ale závodníci začali nad letištěm kroužit až o čtyři dny později, alespoň podle informací zveřejněných na facebookových stránkách jindřichohradeckého letiště. A jako naschvál se i během následujících letových dnů létalo většinou právě ve chvíli, kdy jsem na letišti nebyl. Z prvních závodních letů tak bohužel žádné fotografie nemám.

Finále všechno napravilo

Poslední den, tedy den freestyle exhibice, ale všechno napravil. Program začal v sobotu ve 14 hodin a trval přibližně do 16 hodin. Během dvou hodin se na obloze vystřídalo několik pilotů, kteří předvedli, co všechno lze s bezmotorovým kluzákem ve vzduchu zvládnout.

Organizátoři se skutečně snažili, pivo bylo studené a klobásy připravené, jen z pohledu fotografa mělo místo jednu nevýhodu. Oficiální prostor pro diváky byl částečně zakrytý boxy a technikou pro kluzáky, takže fotografování vzletů a přistání nebylo úplně ideální.

Přesunul jsem se proto na druhou stranu letiště. K mému překvapení jsem se tím dostal prakticky přímo k prostoru, nad kterým probíhaly dynamické ukázky. Záklon hlavy o 90 stupňů tak při fotografování rozhodně nebyl ničím výjimečným.

Na druhou stranu jsem byl poměrně blízko místu vzletu, takže startující letadla se dala zachytit velmi dobře. Horší to bylo s přistáním. I s dlouhým objektivem byl problém především kvůli vzdálenosti kolem 300 metrů a rozpálenému povrchu letiště. Horký vzduch se nad zemí výrazně tetelil a na výsledných fotografiích už byla jeho deformace poměrně znatelná.

Kluzák, 1 300 metrů a hudba

Ale zpět k samotné exhibici. Byla to skutečně parádní podívaná a velkou zásluhu na tom mělo i počasí. Nad letištěm se během odpoledne vytvořily krásné a efektní mraky, které akrobatickým ukázkám vytvořily téměř ideální fotografickou kulisu.

Piloti se nechali vytáhnout přibližně do výšky 1 300 metrů, kde se odpojili od vlečného letadla. V tu chvíli se z reproduktorů rozezněla hudba, kterou si každý z pilotů vybral ke své sestavě, a mohlo se začít.

Následovaly výkruty, pády, couvačky a další akrobatické prvky, při kterých člověk chvílemi přemýšlel, jak je vůbec možné něco podobného s kluzákem provést. A zatímco pilot postupně ztrácel výšku, sestava pokračovala prakticky až nad letiště.

Celým odpoledním programem navíc provázel moderátor s typickým moravským přízvukem, který k odbornému komentáři přidával i pořádnou dávku humoru a dodal celé exhibici příjemně uvolněnou atmosféru.

Za mě tedy velmi povedené odpoledne a rozhodně zajímavá příležitost k fotografování. Atraktivita celé akce pro širokou veřejnost ale byla, alespoň podle množství přítomných diváků, přece jen o něco menší než u leteckých dnů nebo balonového mistrovství, které se v Jindřichově Hradci konaly v minulých letech.

Z fotografického pohledu však rozhodně bylo na co koukat – a hlavně co fotit.