Zoo Plzeň – jeden den je skoro málo

Zoo jsou mojí oblíbenou výletní destinací. Člověk si tam odpočine, podívá se na zvířata a zároveň se projde „krajinami“, do kterých se ve skutečnosti pravděpodobně nikdy nepodívá.

Do plzeňské zoo jsem chtěl zavítat už dříve, zvlášť v době, kdy bylo prckovi jen pár let a mohl ho kromě zvířat zajímat také Dinopark, který je součástí zoo. Při nákupu vstupenek si totiž můžete vybrat, zda chcete navštívit pouze zoo, nebo také Dinopark. Dnes už dítěti pomalu táhne na věk, kdy automaticky obdrží občanku, takže ani dinosauři nejsou takovým lákadlem jako před několika lety. Do Zoo Plzeň to ale máme skoro tři hodiny cesty a původně jsme počítali s tím, že když už se tam vydáme, navštívíme rovnou i Dinopark.

Abych nezapomněl – plzeňská zoo se nevěnuje pouze zvířatům. Její součástí je také botanická zahrada, takže během návštěvy je toho k vidění opravdu hodně.

Zoo nakonec stačila sama

Na místo jsme dorazili chvíli před polednem, a přestože byl víkend, u pokladen nebyla žádná fronta. A tím myslím skutečně žádná. Ještě cestou jsme přemýšleli, jestli vstupenky do Dinoparku opravdu potřebujeme, a nakonec jsme usoudili, že vlastně ani ne.

Stačilo se podívat na rozlohu zoo a bylo jasné, že budeme mít co dělat, abychom ji vůbec stihli projít. Navíc velká část areálu leží v poměrně členitém terénu a některé cesty vedou do pořádných kopců. Při teplotách kolem 30 °C není podobné šplhání zrovna tím, po čem člověk touží.

Co je naopak super a určitě to ocení každý návštěvník, je množství možností občerstvení. Prakticky pořád máte něco po ruce. Nemusíte dlouze přemýšlet, jestli jste si měli o dvacet metrů zpátky koupit pití a jestli se pro něj máte vracet. Buď před sebou vidíte další stánek, nebo se uprostřed ničeho objeví alespoň automat na nápoje.

Jasně, podobné je to i ve velkých zoo a částečně také v těch menších, například v Jihlavě, ale tady mi připadalo, že možností je přece jen o něco víc.

Co už tak příjemné není, jsou ceny. Půllitr točené Kofoly za 60 Kč je dnes už bohužel poměrně běžná cena, ale malá dvoudecová plechovka coly za padesát mi přece jen přijde trochu moc. Na druhou stranu se nám alespoň zase o něco rozšířila sbírka tematických půllitrů s motivy zvířat ze zoo.

Ale dost už o všudypřítomném jídle a pití.

Hlavně kvůli zvířatům

Když jdete do zoo, samozřejmě očekáváte, že uvidíte co nejvíce zvířat. S tím souvisí také to, jak dobře je vidět do jednotlivých výběhů. Můžu srovnávat s několika dalšími zahradami, i když tady hodně pomáhá samotný terén. Zoo Plzeň nabízí vesměs velmi dobrý výhled do výběhů a dobře jsou řešené také vnitřní prostory. Když tedy zvíře není venku, často ho můžete pozorovat alespoň uvnitř.

Mezi prvními zvířaty, která vás po příchodu přivítají, jsou lvi. Respektive nám se poštěstilo vidět jednoho lva, který se jako každý správný lev jen tak válel a očividně neměl v plánu dělat nic dalšího.

Zajímavou zastávkou je také noční pavilon, který nabízí pohled na tvory aktivní především po setmění. Mě zde zaujali hlavně netopýři, které můžete vidět také na fotografiích.

Jednou z dominant zoo je rozsáhlý společný výběh připomínající africké napajedlo. Pohromadě zde žije několik druhů zvířat. Šelmy mezi nimi samozřejmě nehledejte – z poklidného napajedla by se jinak poměrně rychle stal úplně jiný přírodopisný pořad.

Levhart, medvědi i žirafí jazyk v nose

Kromě netopýrů mám opravdu radost také z fotografií levharta, kterého se mi podařilo zachytit poměrně zblízka. Je to nádherné a fotogenické zvíře, takže jsem byl rád, že se ukázal na místě, odkud se dal dobře pozorovat i fotografovat.

Trochu škoda je řešení jeho výběhu. V prvních metrech není pouze klasické pletivo, ale také zelená síť, takže dostat z toho použitelnou fotografii vyžadovalo trochu více snažení.

Za zmínku určitě stojí také medvědi a samozřejmě žirafy. Na jedné z fotografií můžete vidět, že když má žirafa dostatečně dlouhý jazyk, může si ho klidně strčit až do nosu. Zkrátka praktická výbava.

Skvěle se přišli ukázat také velbloudi dvouhrbí. Zrovna ve chvíli, kdy jsme procházeli kolem jejich výběhu, vyšli ven a prakticky nám zapózovali před objektivem. Někdy člověk na zvíře čeká půl hodiny a ono se ani nehne, jindy přijde samo přímo před foťák.

Jeden den je skoro málo

Nakonec jsem rád, že jsme nekupovali také vstupenky do Dinoparku. Cena výletu by tím výrazně narostla a s největší pravděpodobností bychom jím nakonec jen rychle proběhli.

Než se nám podařilo projít téměř celou zoo, uplynuly více než tři hodiny. A právě „téměř“ je v tomto případě důležité. Pokud si chcete návštěvu opravdu užít, nikam nespěchat, zastavit se u zvířat a třeba také fotografovat, dokázal bych si představit rozdělit návštěvu klidně do dvou dnů.

Za vstup do zoo jsme zaplatili kolem 700 Kč a přestože jsme celý areál nakonec neprošli, téměř tři hodiny cesty rozhodně nelituji.

Zoo Plzeň je zase trochu jiná než zahrady, které známe například z Jihlavy, nebo ty menší, jako jsou Zoo Na Hrádečku, Hluboká, Borovany či Tábor. Rozlohou, členitým terénem i množstvím expozic má rozhodně co nabídnout a návštěvu můžu doporučit.

Jen si připravte pohodlné boty, dostatek času a peněženku. Ceny občerstvení totiž místy připomínají spíš návštěvu benzínky. 🙂