Parní jízda oživila železnici v Jindřichově Hradci ... GRdesign.cz

V Jindřichově Hradci to zase jednou syčelo a kouřilo. Po letech sem dorazila parní lokomotiva s historickou soupravou, a i když nešlo o slavnou úzkokolejku, atmosféra byla téměř stejná. Spousta návštěvníků, zvuk páry, a především nostalgie, která se z takových setkání nedá odmyslet.

Uvodní slovo

Sváteční neděle patřila všem fandům železnice na trati z Veselí nad Lužnicí přes Jindřichův Hradec až do cílové stanice Počátky–Žirovnice. Jindřichohradecko bylo dlouhá léta spjato s úzkokolejnou železnicí, po které se proháněly parní stroje. Ty však kvůli špatnému hospodaření před lety skončily. Každý Hradečák ale stále doufá v jejich opětovný provoz – a dle současných informací je tato naděje opět o malý krůček blíž. Tentokrát však nešlo o úzkokolejku.

Setkání v Kardašově Řečici

Na trati s velkým rozchodem kolejí jezdí parní lokomotivy v rámci různých nostalgických akcí také. Po delší době se tak podařilo přivézt na jindřichohradeckou trať velkou parní lokomotivu s historickými vozy. A zájem byl skutečně velký. Na první setkání jsem čekal na stanici v Kardašově Řečici. V 10:17 se tu přihnala parní lokomotiva 354.195, přezdívaná "Všudybylka", se šesti obsazenými vagony. Nadšení přítomných fotografů jsem doplnil i já a tenhle krásný stroj si na stanici vyfotil. Bylo to ale krátké setkání — po dvou minutách se ozvalo písknutí a následovalo mohutné odfouknutí páry, které otřáslo okolím.

Pak jsem sedl do auta a vyrazil směrem Jindřichův Hradec. Čekal jsem, že alespoň na jednom ze dvou přejezdů, které jsou po cestě, nás Všudybylka zastaví. Ale ne – měla tolik páry, že jsem ji zahlédl až těsně před městem. Při parkování u nádraží projela kolem nás, takže první uvítání patřilo už čekajícím návštěvníkům. A těch bylo opravdu hodně.

Na Jindřichohradeckém nádraží

Pro děti i dospělé tu byl připraven doprovodný program – skákací hrad a ukázka vojenského vozu Iveco. Je sice trochu smutné, že je podobný program nutný, zvláště když se vůbec netýká železnice o kterou v tomto dni šlo. Ale nikomu to nepřekáželo, takže si alespoň na své přišlo více lidí.

Na druhou stranu mě velmi potěšilo, že na tuto slavnostní událost byla připravena i úzkokolejka. Nevím, kdo přesně má prostory na starosti, ale vagony s občerstvením byly otevřené, a dokonce i depo, kde jsou uskladněny nejen úzkokolejné parní lokomotivy. Celé to bylo naaranžováno tak, jako by vlak mohl každou chvíli vyrazit. Fanoušky železnice musela – stejně jako mě – potěšit možnost nahlédnout do zázemí depa. Ostatně, i přes tmu by se tu dalo pořídit spoustu krásných nostalgických fotografií. Za to patří velký dík.

Ale zpět k hlavní hrdince dne. Všudybylka zůstala na stanici v Jindřichově Hradci více než hodinu. Návštěvníci si ji mohli prohlédnout ze všech stran, vyfotit se s ní nebo si jen užívat tu nezaměnitelnou atmosféru. Během zastávky dorazili i hasiči, kteří doplnili do lokomotivy vodu pro další část cesty. Krátce před polednem Všudybylka opět zapřáhla své vagony, aby se i s cestujícími mohla vydat směrem k Počátkám. Do odjezdu už vydržela jen menší část z původního davu. Ve 12:06 zahoukala a zmizela v oblaku dýmu za zatáčkou směrem na Dolní Skrýchov. Na přejezdech v dálce bylo ještě chvíli slyšet její houkání. To byla chvíle, kdy pro mě celá akce symbolicky skončila.

Na konec ...

Snad zase někdy v Jindřichově Hradci uvidíme parní mašinu v akci. Děkuji tímto ČD Nostalgie, že podobné akce pořádají, iniciátorovi, který pravděpodobně zadal poptávku, a v neposlední řadě i tomu, kdo otevřel depo úzkokolejky. Bylo to skvělé dopoledne.